Co víte o hokeji v Moravských Budějovicích? Se kterými spoluhráči jste se již v minulosti setkal?

 

Hokej v MB jsem měl v podvědomí, mnoho mých spoluhráčů z ELJ, se kterými jsem hrál a kteří se nedostali do A-týmu Dukly Jihlava, v MB nastoupili. Na základě informací získaných od manažera klubu beru ročník 2015/2016 jako naprosto novou etapu celého týmu. Jestli se změny dostaví i po hokejové stránce, to můžeme zhodnotit až po konci sezóny. Pokud mě zdraví bude přát, tak udělám vše, co bude v mých silách pro to, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku a hlavně pro to, aby hráče a diváky hokej v HCMB bavil.

 

Když jste se vloni po letech vracel z Jihlavy do Třebíče, byl jste prezentován jako ofenzivní obránce a vynikající bruslař s výborným čtením hry i střelou. Jak svůj herní projev vidíte vy sám?

 

Věřím, že dobré bruslení a ofenzivní styl hry jsou moje hlavní klady. Pokud nehraju ofenzivní hokej, jsem poloviční hráč a můj přínos pro tým není takový, jaký by měl být. To pak místo mě může hrát obránce, který pálí každý puk po mantinelu. Čtení hry se zlepšuje úměrně s vyhraností v sezóně a také s tím, jak si věřím. Pokud chcete trochu tvořit, jste náchylnější k chybám a je potřeba být odolný i psychicky. Střelba není moje silná stránka, tu chci zlepšit a pracovat na sobě. Důležité je pro mě získat čas na ledě, abych si věřil. Hlavní aspekt je však důvěra trenéra ve mě samotného, bez toho to opravdu nefunguje. Letošní sezóna mě posunula kupředu. Poslední 3 měsíce na ledě jsem vlastně trénoval jenom v útoku. Začal jsem obdivovat levá křídla a uvědomil jsem si, kolik toho vlastně nabruslí. Moje úloha v útoku byla hrát odzadu a zodpovědně, no a dopředu už jsem pak neměl sílu. Je to hodně náročné, takováto pozice. V obraně číhám na správný moment, kdy nečekaně vyrazím, v útoku musím být pořád v pohybu. Zjišťoval jsem, že se každým tréninkem zlepšuji v koncovce, jsem klidnější „na hokejce”, dostal jsem se do situací a míst, ve kterých jsem dosud nebyl, a když jsem se čas od času dostal do šance, vlastně jsem se lekl. :D Takový ten pocit: „Hele, Venco, ty můžeš dát branku, celé hřiště jsi profrčel a teď co s tím?” To se mi stávalo. To samé, když jsme v zápase jezdili dva na jednoho. V Jihlavě se mně povedlo ujet skoro každý zápas, řešil jsem to střelou, abych nic nevymýšlel v té rychlosti. Teď jsem se dostával k jiným možnostem, jak celou situaci řešit. Myslím, že takovéto zkušenosti mohou i obráncům velice pomoci při řešení situací v zápase. U mě je jen škoda, že můj osobní pocit zlepšení se neprojevil i bodově v soutěžních utkáních.

 

 

Vaše angažmá u Žihadel je na začátku. Přesto – můžete už nyní srovnat alespoň některé aspekty s předchozími štacemi? Jak se liší třeba přístup vedení či trenérů?

 

Každý klub odvádí svoji práci dle svých možnosti, nastavených pravidel a koncepce. Možnosti mnoha klubů jsou samozřejmě značně omezené financemi. Věřím, že některé kluby si uvědomují, že pokud nemají v dobrém stavu mládež, za pár let je vše dostihne v A-týmu a finance potřebné na získání kvalitních hráčů budou ještě vyšší. Jsme tu opět u koncepce. A-tým je vrchol celé té pomyslné pyramidy. Manažer HCMB ví, kde je problém, ten řeší a mě jasně přesvědčil, proč oblékat dres HCMB, i když je to druhá liga – takže tento přístup je rozdílný.

Jak v Třebíči, tak v Jihlavě jsem se snažil odvádět tu nejlepší práci, kterou umím. Věřím, že jsem vedení ani fanoušky nezklamal. Za sebe chci poděkovat panu Čapkovi a panu Pokornému, kteří mě upřímně pověděli, jaká byla moje letošní situace. Jsem člověk, který hned na začátku angažmá v Třebíči řekl jak vedení, tak trenérům, že pokud se mnou budou mít jakýkoliv sebemenší problém, pokud si budou myslet, že hokeji nedávám 100 %, ať to řeknou na přímo.

Dalo by se také čekat, že pokud hrajete nižší soutěž, budete mít k dispozici o level nižší vybavení a celkově „pracovní” podmínky. Jaká je realita?

 

Nikdy jsem nepůsobil v klubu 2. ligy, takže nemohu porovnávat. Seznámil jsem se s podmínkami pro letošní sezónu v HCMB a ty jsou nastaveny na prvoligové úrovni. Já nejsem náročný hráč, stačí mně dobré hokejky. Třeba brusle jsem měl donedávna skoro tři sezóny.

Velmi otevřeně jste popsal svoji nespokojenost s vaším působením v 1. lize. Co definitivně rozhodlo o tom, že v příštím roce budete oblékat právě žluto-černý dres? Jednal jste i s jinými týmy?

 

Vezmu to zase zcela od konce. Již delší dobu jsem věděl, že v Třebíči nebudu působit. Kontaktoval mě manažer HCMB a sdělil mi své představy, co ode mě čeká, co mně může nabídnout. Jaké své vize chce převést do reality. Jelikož již několik let také podnikám a mám rodinu, bylo pro mě po rozhovoru s panem Stojánkem jasno. Nejsem obránce, který odpaluje puky ani který celý zápas řeže soupeře. Jsem ofenzivní obránce, který podporuje útok. O moje služby ze strany trenérů HS Třebíč nebyl zájem. S manažerem HCMB jsme domluveni již dlouhou dobu.

Dokud se i do první ligy mezi trenéry nerozšíří trendy ze zahraničí, například ze Švédska, a trenéři budou trénovat, jak byli zvyklí trénovat před 20 lety, nic se nezmění. Každý hráč je jiný, každý hráč má svoje přednosti a naopak i své slabiny. Pokud je trenér vidí, bude úspěšný, pokud je nevidí, bude vše rok po roku stejné. Velkým příkladem takového trenéra je pro mě Patrik Augusta, pod kterým jsem hrál v Jihlavě. Sleduje nové metody, pracuje s hráči individuálně. Návyky je těžké měnit, ale nové metody ještě těžší zavádět. Výsledky této práce přicházejí, ale pomalu. Hlavním důvodem, proč budu oblékat dres HCMB, je, že manažer týmu si tyto proměnné uvědomuje.

 

 

 

Jaký máte vztah k písni Jarošovský pivovar? Co vy a pivo? Na škole jste prý býval rebel, pro koho bude hořký duel Žihadel s HC Rebel Havlíčkův Brod?

 

Ke všemu, co je Jarošovské, mám kladný vztah. :D Pivo piji jenom nealko, zatím jsem se v něm nezhlédl. Je jasné, že duel bude hořký pro Rebel! Kalich hořkosti si vypíjí do dna.